Úvodní stránka > PRT > Zdraví

Luxace pately

Proč vyšetřovat na luxaci pately?

Parson Russell teriéři sice nepatří mezi nějak zvlášť chorobami zatížená plemena, ale přesto se u nich mohou vyskytnout různá dědičná onemocnění. Mezi nejčastější a nejznámější patří tzv. luxace pately, laicky řečeno uvolnění, vymknutí kolenní čéšky, které může být způsobeno více na sebe navzájem navazujícími faktory. Čeho se toto postižení vlastně týká a jak se projevuje?

Luxace pately je poměrně častý problém trpasličích a malých plemen s kohoutkovou výškou okolo 35 cm a méně, nevyhýbá se ale ani psům větším nebo dokonce obřím plemenům. Způsob dědičnosti tohoto onemocnění není zatím zcela znám a dokázán, ale předpokládá se složitá polygenní dědičnost, to znamená dědičnost, kterou způsobuje více genů. Onemocnění se projevuje nesprávnou polohou čéšky, která je mnohdy držena ne zrovna pevnými vazy a vytlačována příliš plochým tvarem kolenní jamky. Pokud se jeden nebo všechny z těchto defektů při vývoji kolene projeví, může dojít k luxaci neboli posunutí či vytlačení pately z jejího původního místa. K tomu dochází především při pohybu, kdy takto postižený jedinec střídavě uvolňuje a nadzvedává zadní končetiny. Postiženou nohu instinktivně natahuje tak, aby se tímto pohybem patela vrátila zpět do kolenní jamky. Častým jevem této choroby bývá také deformace zadních končetin podle stupně postižení, buď sudovitý postoj zadních končetin tvořící jakoby písmeno O nebo naopak kravský postoj, kdy zadní nohy připomínají tvar písmene X.

Známy jsou čtyři stupně postižení:

1. stupeň luxace - U psa dochází k vymknutí čéšky při natažení zadní končetiny jen výjimečně a mnohdy si toho majitel nemusí ani povšimnout. Při tomto stupni postižení může, ale nemusí časem dojít k opotřebení kloubu, tzv. artróze. Artrózu způsobí sama čéška, která při ohybu kolene putuje sem a tam a tímto pohybem a třením poškodí chrupavku. Chovatelé a majitelé mnohdy zapomínají, že i tento stupeň luxace je dědičný, a že takto postižený jedinec může svou vadu a dispozice k ní předávat dál na své potomky a to dokonce i ve vyšším stupni.
2. stupeň luxace - Pes poměrně často poskakuje, střídá končetiny a potřepává za pohybu zadními nohami. Těmito protipohyby se instinktivně snaží vrátit patelu na místo. Protože k tomuto jevu dochází velmi pravidelně a často, chrupavka se opotřebí mnohem dřív než u prvního stupně. Pokud psa šetříte a nezatěžujete, či podáváte kloubní preparáty, není operace vždy jediným řešením.
3. stupeň luxace - Vymknutá patela se už sama na své místo nevrací, mnohdy musí manuálně pomoci sám majitel či veterinář. V tomto případě k artróze dochází poměrně brzy a včasná operace je nevyhnutelná, protože pes trpí bolestmi a má problémy s pohybem.
4. stupeň luxace - Čéška je permanentně luxovaná, nedá se vrátit zpět ani mechanicky a pes má obrovské potíže s pohybem, který mu způsobuje značnou bolest. Tento stav se dá zmírnit jen operací, která však nikdy nemůže nahradit zdravé koleno a pohyb v plném rozsahu.

Jak už jsem uvedla výše, je luxace pately dědičnou chorobou, a proto je dobré ji v chovu důsledně hlídat a mít pod kontrolou. To se dá jedině odborným vyšetřením u veterináře, který k tomu má oprávnění a je posuzovatelem oficiálně k tomu určeným. Vyšetření je velmi jednoduché, provádí se bez narkózy, pouze pohmatem a není finančně náročné. Psi ho mohou podstoupit obvykle po dosažení jednoho roku věku. Výsledky jsou známy ihned a měly by se zapsat do průkazu původu psa. Jsou důležitou informací pro majitele, chovatele i další generace věnující se chovu. U Parson Russell teriérů není, z důvodu poměrně nízkého procenta případů, nutné na postižených jedincích chovat. Toto je však na individuálním zvážení každého jednotlivého chovatele. Záleží jen na něm, jestli chce podstoupit riziko spočívající v produkci dalších postižených a geneticky zatížených jedinců anebo snížit procento těchto případů vyřazením jednoho postiženého z chovu. Je sice pravda, že i po negativních rodičích se mohou, z důvodu předpokládané složité dědičnosti, narodit štěňata s luxací, ale procento výskytu u potomstva takových rodičů je daleko nižší a méně pravděpodobné než u chovných jedinců s postižením. Důkladnou selekcí se dá výskyt luxace pately v populaci silně omezit.

Autor: Leona Urbanová

Chovatelská stanice: Paleur

www.parson-jack-russell.wz.cz

Dědičné oční vady

Proč vyšetřovat na dědičné oční vady?

Dědičné oční vady se vyskytují u každého psího plemene i u kříženců. Psovi značně znepříjemňují život, některé vedou k slepotě anebo vyžadují operaci. Bohužel některé vady se projevují až ve věku, kdy má už pes potomstvo - přibližně ve 4-5 letech, ale i později. U russell teriérů se tyto vady vyskytují vzácně, přesto je potřebné chovné jedince preventivně vyšetřovat.

U teriérů patří k nejčastějším onemocněním:

Luxace oční čočky - jde o akutní stav, pes má bolesti, vyžaduje operaci, při které se vybere buď celé oko, anebo jen čočka. Stav je způsobený oslabením nebo přetrhnutím vazů, které drží čočku na místě.
Katarakta - oční čočka se stane neprůhlednou (zakalí se). Je možné ji operativně odstranit nebo nahradit čočkou umělou.
PRA - progressive retinal atrophy - progresivní atrofie sítnice. V postižené sítnici se zmenšuje počet nervových zakončení a tím se snižuje funkce oka. Sítnice slábne. Projevy - pes se "bojí tmy", má problémy při chůzi dolů po schodech. Onemocnění není možné vyléčit, má postupující charakter. V raném stádiu často nejsou příznaky nijak výrazné, odhalit PRA může pouze specializované vyšetření.

Psi postižení dědičnými očními onemocněními do chovu nepatří! Pokud se na už chovně využitém psu vada projeví, je potřebné toto oznámit klubu a udělat jistá chovatelská opatření. Některé oční vady se dají objevit jen specializovaným vyšetřením. Průměrně využívaní chovní psi by se měli vyšetřovat alespoň 1 x za 3 roky, hojně využívaní krycí psi každých 12 měsíců. Pokud je pes v 8. letech věku otestovaný s negativním výsledkem, je velmi pravděpodobné, že tento stav se (vlivem genetické predispozice) už nezmění.

Autor: Bibiana Košáriová

Chovatelská stanice: Fox Meadow´s

www.parson-russell.sk

Vrozená hluchota u psů

Postižení zvířat vrozenou hluchotou bylo dokumentováno již v minulém století (Rawitz 1886 u plemene dalmatin). Hluchota je vázána u zvířat s bílou srstí na absenci nebo nedostatek melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha. Tato hluchota je neléčitelná, je však možno ji regulovat a snížit její výskyt kontrolovaným chovem.

Klininické projevy hluchoty jsou závislé na tom, jedná li se o postižení jednostranné či oboustranné.U bilaterálně hluchých jedinců můžeme pozorovat potíže s orientací, lekavost mnohdy doprovázenou nervozitou až agresivitou. Prakticky neodlišitelní jsou jedinci slyšící na obě uši od jedinců jednostranně hluchých. Toto rozlišení je možné pouze za použití specielní vyšetřovací metody k testaci sluchu: BAER , brainstem auditory evoked potentials - respons, tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene.

Rozšíření hluchoty v populaci dalmatinů se pohybuje přibližně od 6% do 8% oboustranně hluchých jedinců a 18% až 21% jednostranně postižených jedinců. Z daných údajů tedy vyplývá, že téměř každý třetí dalmatin je postižen! V populaci bílých koček není dostatečné množství studií, ale předpokládá se situace dokonce o něco horší.

Genetické pozadí přenosu hluchoty není zatím přesně determinováno. Na zálkadě publikovaných klinických studijí a experimentů lze však postulovat základní hypotézu: Pravděpodobně se jedná o polygenní přenos, na vývoji hluchoty se tedy podílí více genů.

Možnosti ovlivnění výskytu postižených jedinců v populaci vychází z výsledků prováděných studií a experimentálních páření: Bylo prokázáno, že výskyt oboustranně i jednostranně hluchých jedinců je signifikantně nižší při páření dvou oboustranně slyšících jedinců. Takto kontrolovaným chovem lze snížit prevalenci postižených jedinců v populaci pod 15%, přičemž výskyt oboustranně hluchých zvířat by měl klesnout pod 4%.

Jak již z textu vyplývá, lze oboustranně slyšící jedince identifikovat pouze za pomoci audiometrického vyšetření (BAER). V současné době již řada Evropských klubů požaduje audiometrické vyšetžení u zvířat zařazovaných do chovu, či předváděných na výstavách.

V tomto krátkém sdělení bych se rád dotknul jednoho problému, který je v praxi opomíjen, neboť jeho přímá souvislost s ohrožením "zdraví" a života postiženého jedince není na první pohled zřejmá. Mnozí z těchto pacientů však končí svůj život následkem "náhodných" kolizí s automobilem a nikdo nepátrá, jestli pravou příčinou úrazu nebyl jiný zdravotní handicap. Jiným osudem takto postižených zvířat může být "agresivita" s následnou euthanásií "lekavého" jedince. Rád bych touto cestou upozornil na hluchotu, jako na klinický problém, který nepřímo ohrožuje postiženého jedince I jeho okolí.
Postižení vrozenou hluchotou lze nejlépe přiblížit na plemeni dalmatin, kde bylo dokumentováno již v minulém století (Rawitz 1896). Hluchota je vázána stejně jako u ostatních plemen s bílou srstí na absenci nebo nedostatek melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha. Tato hluchota je neléčitelná, je však možno ji regulovat a snížit její výskyt v populaci kontrolovaným chovem.
Alfabetický seznam plemen postižených kongenitální hluchotou:
Anglický setr, akita, argentinská doga, australský honácký pes, bígl, bernardýn, border collie, bostonský teriér, boxer, bulldog, bullteriér, dalmatin, dobrman, doga, foxteriér, knírač, kokršpaněl, kólie, německý ovčák, kuvaš, pitbulteriér, pointer, rhodézský ridgeback, rottweiler, sealyham teriér, sibiřský hasky, skotský teriér, staroanglický ovčák, velký pyrenejský pes, trpasličí pudl, west highland white terrier a další.
Klininické projevy hluchoty jsou závislé na tom, jedná li se o postižení jednostranné či oboustranné.U bilaterálně hluchých zvířat můžeme pozorovat potíže s orientací, nereagování na akustické podněty, lekavost mnohdy doprovázenou nervozitou až agresivitou. Tyto deficity však ve většině případů zůstávají maskovány, pokud jsou štěňata držena pohromadě a jedinci hluší tak "kopírují" chování jedinců slyšících. V případě kombinace hluchoty s vestibulárním syndromem (popsáno u plemene dobrman) se potom přidružuje šikmé držení hlavy, vrávoravý a nejistý postoj s ataxií všech čtyř končetin, případně vestibulárním strabismem.
Praktickým, klinickým vyšetřením jsou jedinci jednostranně hluší od jedinců slyšících na obě uši téměř neodlišitelní. Toto rozlišení je možné pouze za použití specielní vyšetřovací metody k testaci sluchu: BAER , brainstem auditory evoked potentials - respons, tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene.

Rozšíření hluchoty v populaci dalmatinů se pohybuje přibližně od 6% do 8% oboustranně hluchých jedinců a 18% až 21% jednostranně postižených jedinců. Z daných údajů tedy vyplývá, že téměř každý třetí dalmatin je postižen! U ostatních plemen jsou údaje o výskytu hluchoty spíše na úrovni jednotlivých sdělení, než na bázi rozsáhlé detekce v dané populaci. Co se týče bílých koček jsou dostuné údaje opět omezeny vůlí chovatelských klubů provádět seriózní, nezávislá šetření. Z dostupných prací však vyplývá, že výskyt hluchoty lze očekávat někde na hranici 50%!

Jak již z textu vyplývá, lze oboustranně slyšící jedince identifikovat pouze za pomoci audiometrického vyšetření (BAER). Touto metodou zaznamenáváme akustické evokované potenciály. Před provedením vlastní testace jsou zvířata podrobena klinickému a neurologickému vyšetření a uvedena do mírné sedace, případně narkózy. Uši jsou nejprve prohlédnuty otoskopem a v případě nutnosti také vyčištěny. Po té je kačdé ucho stimulováno přes přiložená sluchátka zvukovým signálem o intenzitě 90 dB a frekvenci 20 HZ. Takto vyvolané elektrické potencižly sluchové dráhy jsou pak odváděny jemnými jehličkovými elektrodami, umístěnými pod kůží na hlavě. U zdravých zvířat se pak objeví typická křivka, čítající 5 vln. V případě psa postiženého kongenitální hluchotou pak pozorujeme pouze vodorovnou linii. Testaci štěňat lze provádět již od stáří šesti týdnů.
V současné době již řada Evropských chovatelských klubů požaduje audiometrické vyšetření u zvířat zařazovaných do chovu, či předváděných na výstavách.

Autor: Petr Šrenk DVM, Dipl.ECVN

Klinika Jaggy, Brno

www.jaggy.cz

Primárna luxácia očnej šošovky (PLL)

Toto ochorenie je jedným z najčastejších genetických problémov u Russell teriérov. Donedávna sme mu predchádzali len klinickým vyšetrením u veterinára - špecialistu. Toto ochorenie sa ale prejavuje v pomerne neskorom veku (3-6 rokov), kedy už pes obvykle má množstvo potomstva. V roku 2009 sa za spolupráce chovateľov podarilo vedcom objaviť mutáciu, ktorá toto ochorenie spôsobuje. Je to pre chov russell teriérov veľmi významný objav a bolo by dobré aby všetci chovatelia využili možnosť otestovať svoje chovné psy a svoj chovateľský program upravili v závislosti od výsledkov. PLL sa dedí autosomálne recesívne a teda každý pes má jeden z 3 genotypov - je buď CLEAR (čistý), alebo CARRIER (prenášač), alebo AFFECTED (postihnutý). AHT uvádza, že aj u prenášačov je malé riziko ochorenia na PLL - toto ale bude skôr poistka kôli možným súdnym sporom. Luxácia šošovky sa môže u psa vyvynúť aj z iného dôvodu ako tejto konkrétnej genetickej mutácie, napríklad v dôsledku úrazu. Tak ako uvádza AHT, je potrebné aby chovatelia na ďalší chov používali VŠETKY psy, bez ohľadu na ich PLL genotyp, pretože táto mutácia je v populácií russellov značne rozšírená a tak by sme prišli o veľa inak cenného genetického materiálu. Treba však postupovať tak, aby sme nerobili spojenia z ktorých sa môžu narodiť AFFECTED psy (viď tabuľka na konci tejto stránky) a tak zabezpečiť aby sa už nikdy nenarodil russell postihnutý PLL! V priebehu niekoľkých generácií sa nám tak podarí plemeno "vyčistiť" a pritom neprídeme o psy ktoré síce nie sú PLL genotypu CLEAR, ale môžu a pravdepodobne aj sú nositeľmi iných cenných génov ktoré by inak v chove mohli veľmi chýbať a u plemena by sa mohla rozšíriť iná, ešte závažnejšia, genetická choroba, tak ako sa to v minulosti stalo u iných plemien. Chovatelia by sa rozhodne nemali báť testovať a zverejňovať výsledky svojich psov a nemali by na seba ukazovať prstom! Každý jeden pes, bez ohľadu na PLL genotyp, je pre chov cenný, v prípade že chovatelia budú postupovať uvedomele!

Článok o Primárnej Luxácií šošovky od AHT:
Primárna luxácia očnej šošovky (Primary Lens Luxation = PLL) je veľmi známy, bolestivý a oslepujúci zdedený stav oka ktorý postihuje veľa psích plemien, najmä teriérov (ale nie len tých), miniatúrnych bulteriérov, tibetských teriérov, jack a parson russell teriérov, lancashire heelerov a čínskych chocholatých psov. U postihnutých psov sa väzivo ktoré drží očnú šošovku na mieste pretrhne alebo rozpadne a spôsobí, že očná šošovka spadne na nesprávne miesto v oku. Ak šošovka spadne do vnútornej dutiny oka, veľmi rýchle môže spôsobiť glaukóm a stratu zraku.
Vedci z AHT identifikovali mutáciu ktorá je spojená zo vznikom PLL u niekoľkých plemien psov. DNA test ktorý teraz ponúkajú vyšetrí DNA každého testovaného psa na prítomnosť alebo absenciu práve tejto mutácie. Je to teda test zakladajúci sa na mutácií a nie na spojení.

Chovatelia obdržia výsledky identifikujúce psa ako jedného z 3 kategórií:

CLEAR=ČISTÝ: tieto psy majú dve normálne kópie DNA. Výskum AHT ukázal že u čistých psov nevznikne PLL v dôsledku mutácie na ktorú testujeme, aj keď nemožno vylúčiť že u psa sa tento stav vyvynie v dôsledku úrazu alebo iných, zatiaľ neidentifikovaných mutácií.
CARRIER=PRENÁŠAČ: tieto psy majú jednu kópiu mutácie a jednu kópiu normálnej DNA. Výskum AHT ukázal že u prenášačov je veľmi malé riziko PLL. U veľkej väčšiny týchto psov PLL nikdy nevznikne, ale v malom percente áno. Momentálne sa predpokladá že asi 2%-20% prenášačov na PLL ochorie, aj keď skutočné percento bude bližšie k 2% ako k 20%. Momentálne nie je známe prečo sa u niektorých prenášačov PLL prejaví a u iných áno a AHT doporučuje, aby carriers absolvovali očné vyšetrenie každých 6-12 mesiacov, počas celého života.
GENETICALLY AFFECTED=GENETICKY POSTIHNUTÝ: tieto psy majú dve kópie mutácie a skoro istotne počas svojho života na PLL ochorejú. AHT doporučuje aby geneticky postihnuté psy absolvovali vyšetrenie u očného odborníka každých 6 mesiacov, od veku 18 mesiacov, aby klinické príznaky mohli byť odhalené čo najskôr.

ODPORÚČANIE NA CHOV
Výskum AHT tiež ukázal, že výskyt mutácie PLL u postihnutých plemien ktoré študovali do hĺbky, je veľmi vysoký. To znamená že chov čisto na CLEAR - čistých psoch by mal na rozmanitosť plemena devastačný účinok a podstatne zvýšil pravdepodobnosť vzniku nových genetických chorôb. Preto AHT dôrazne odporúča aby chovatelia zvážili chov na všetkých psoch, bez ohľadu na ich PLL genotyp. Na GENETICKY POSTIHNUTÝCH a PRENÁŠAČOCH sa chovať môže, ale mali by byť párené len s geneticky testovaným ČISTÝM partnerom. Všetky šteniatka ktoré pochádzajú zo spojenia aspoň jedného PRENÁŠAČA by mali byť DNA testované, aby prenášači mohli byť identifikovaní a klinicky sledovaní počas svojho života. Táto prax by sa mala robiť aspoň jednu až dve generácie, aby sa PLL mutácia pomaly eliminovala z populácie bez rizika výraznej redukcie genetickej diverzity plemena.

(c) Animal Health Trust
Překlad: Bibiana Košáriová

Autosomálne recesívna dedičnosť - aké sú teda možné kombinácie?

VHODNÉ SPOJENIA:
rodičia	potomstvo
CLEAR x CLEAR	100% CLEAR
CLEAR x CARRIER	50% CLEAR, 50% CARRIER
CLEAR x AFFECTED	100% CARRIER

NEVHODNÉ SPOJENIA:
rodičia	potomstvo
CARRIER x CARRIER	25% CLEAR, 50% CARRIER, 25% AFFECTED
CARRIER x AFFECTED	50% CARRIER, 50% AFFECTED
AFFECTED x AFFECTED	100% AFFECTED

Informácie k testu
DNA test na PLL pre PRT ponúkajú zatiaľ len 2 pracoviská na svete a to OFA v USA a Animal Health Trust v Anglicku. Aby vám v AHT otestovali psíka, treba poslať email na swab.request@aht.org.uk a žiadať súpravy na testovanie. Tieto sú zdarma, za test sa platí až pri odoslaní súpravy. Takáto súprava obsahuje žiadanku, dokumenty o PLL a inštrukcie k samotnému testu, aj v českom jazyku a samozrejme 3 štetôčky na odobratie vzorky DNA sterom z dutiny ústnej. Po obdržaní súpravy ju zoberiete spolu so psíkom a jeho PP k veterinárovi, ktorý spraví test a overí totožnosť psa. Aj keď je test jednoduchý a dal by sa spraviť aj doma, je potrebné testovať u veterinára kvôli overeniu totožnosti psa a vyhnutiu sa podvodom. Za test sa v AHT platí 40 libier.